Každý jistě zná rčení o tom, že všechno je jednou poprvé. Aniž by mě kdy napadlo, že se mi to může stát, poprvé se mi naskytla příležitost psát o České republice. Většinou barvitě popisuju své toulky cizinou. Cizina, ať blízká či vzdálená, jaksi automaticky podněcuje mé smysly a můzy. Jaksi automaticky potom popadám tužku a blok a píšu o svých dojmech a zážitcích. Česko doposavad tyto mé choutky nestimulovalo.
A nyní přišla výzva, hozená rukavice, v podobě snové záležitosti. Snové z hlediska budoucích možností. Brána, která k tomu snu vede, se však může ukázat i jako noční můra. Dostalo se mi velikého uznání a byl jsem vybrán do finálového kola soutěže bloguj pro Pelikána. Na toho neúspěšnějšího uchazeče čeká fantastický rok plný cestování po světě, a to vše zadarmo. No řekněte, komu by se to nelíbilo?
Ještě předtím, než se ten jeden vyvolený probudí jednoho rána do této reality, zbývá projít poslední branou. Finální zkouškou. Zpracovat Prahu, hlavní město České republiky, stejně tak, jako bychom to dělali, kdybychom se stali blogerem webu Pelikán.
Dvanáct let něco podobného dělám jen tak pro sebe, pro vlastní zábavu a potěšení. A najednou to po mně někdo chce cíleně a úkolově. Samozřejmě jsem k tomu přistoupil stejně jako kdykoli na cestách. Jako himálajský šerpa, s těžkých batohem plným foto a video techniky, jsem se toulal ulicemi, náměstími a roztodivnými zákoutími naší matičky Prahy.
A jako vždy to dokázalo škádlit moje smysly a emoce. Oboje se však ubíralo překvapivým, ale přiznám se v hlouby duše očekávaným, směrem. Nebylo to zkrátka ono. Duši tak zcela úplně neporučím. Neporučím, aby se cítila daleko od domova, okouzlena cizími mravy a cizí kulturou. Příliš šťávy a motivace nepřidala ani místy kovově šedá obloha, která většinu záběrů jedním šmahem degradovala na boj s depresivní kapitolou v hlavním menu lidských nálad.
Šero a přecpané široké ulice plné odpadků a vajglů znásobují otázky, které si kladu sám sobě : "Proboha, co tady děláš? Chceš se máchat v depresích z české malosti? Není vlastně ten hlavní důvod, proč stále utíkáš na toulky po světě? Kamkoliv, hlavně když to je pryč odsud? Copak vážně toužíš trpět pohledy na přiopilé cizince v mexických krojích, kteří zcela jistě nejsou schopni pojmout velikost a hloubku míst, po kterých kráčí?"
Čím vlastně je dnešní Praha, naše stověžatá matička? Lidé prodávají příšerně nevkusné a předražené suvenýry. Pologramotná individua z balkánských a postsovětských zemí dealují drogy a falešné bankovky. Burani ze západu, kteří do města přijíždějí požít co nejvíce alkoholu a obdivovat české roštěnky. Nádherné stavby a zákoutí, které nikdo jiný než Češi, nedokáže tak "vkusně" ozdobit různými příkazovými značkami, cedulkami a reklamami. Sami si neumíme vážit sami sebe, tak jak bychom si mohli vážit pokladů, pocházejících od našich předků? Proti ani nemůžeme něco takového požadovat po návštěvnících našeho krásného hlavního města.
Zoufale jsem bloudil davem a představoval si kulisy ideální procházky podle mého gusta. Karlův most bez prodavačů cetek a obrazů. A vlastně upřímně i most bez davu lidí. Bez davů, které přivezl luxusní autobus. Bez povrchních turistů, kteří fotografují a obdivují hlavně sami sebe, místo toho, aby se mlčky zastavili a nasáli tu ohromující atmosféru prastarých míst.
Vím, že dav je ze své vlastní podstaty sprostý, ubohý a průměrný. Proto nelze očekávat, že někdo z davu zastaví a třeba jen na pouhý okamžik mu dojde, jaké bohatství nám minulost poskytuje. Jaké zrcadlo nám nastavuje. Zrcadlo, ve kterém se v celé nahotě ukazuje povrchnost současnosti. Současnost se snaží stihnout všechno, a tak si ani nevšimne, že vlastně nedokáže nic. Proto jsem se z davu vytratil a zmizel v postranních uličkách. Tam jsem u večeře nad blokem a tužkou v ruce čekal na soumrak.
Až se setmí, pokusím se najít atmosféru staré Prahy. Budu se ploužit potemnělými uličkami a hledat osamělá zákoutí. Pod rouškou tmy budu předstírat, že se procházím po dláždění, která zná jen klapot koňských kopyt, pod lampami, ve kterých hoří petrolej. A pokud chcete, můžete jít mlčky předstírat a zažít podobný romantický úlet někdy i vy…
fotogalerii naleznete na http://www.facebook.com/pages/Mart-Eslem-a-jeho-sv%C4%9Bt/176397845741554#!/pages/Mart-Eslem-a-jeho-sv%C4%9Bt/176397845741554?sk=wall
a krátký filmový klip na http://www.stream.cz/profil/seznam.cz/MARTESLEM2010?video_id=626603
Zde hledá