.............."Až se jednou, na úplném konci života, bude promítat film, nechť je na co se dívat!"

Hora Křížů

26. července 2007 v 10:01 | Mart Eslem |  Toulky světem
Asi deset kilometrů severně od Šiauliai, dva kilometry východně od silnice E77/A12 leží národní poutní místo všech Litevců - Kryžiai Kalnas. V překladu to znamená Hora křížů. Jedná se o dvě vyvýšeniny pokryté desetitisíci ne-li statisíci křížů všech druhů i velikostí. Kříže jsou železné, dřevěné i plastové. Hlavně ty dřevěné jsou hotovými uměleckými díly místních řezbářů. Na místě lze nalézt náboženské kříže, kříže se jmény poutníků z celého světa i kříže památeční k uctění lidí, kteří byli za sovětského režimu deportováni do sibiřských gulagů…
Kříže na tomto výjimečném místě plnily v průběhu minulých více jak stopadesáti let postupně několik úloh. Zpočátku symbolizovaly utrpení Krista i prostých Litevců. Byly i vzdorem proti nechtěnému sovětskému režimu. První kříže mohli být pravděpodobně postaveny již v první polovině 19. století. Tehdy byly určeny k uctění obětí protiruského povstání z roku 1831. Okolo jednoho sta těchto symbolů křesťanství zdobilo oba vršky začátkem 20. století. Za bolševické nadvlády se Rusové snažili několikrát kříže zničit. Poprvé je srovnali se zemí buldozery roku 1961. Po dvou letech však stály na původním místě kříže nové.
7. září 1993 navštívil Horu křížů i papež Jan Pavel II. a požehnal odsud Litvě i celé Evropě. Darem věnoval velikou dřevěnou sochu Krista, který s rozpaženými pažemi stojí v popředí u úpatí Hory křížů. Kříže různých velikostí jsou často bohatě zdobené a spousta z nich je ověšena ne-li doslova zasypána tisíci růženci a svatými obrázky.
Jestli bližší vyvýšenině dominuje socha Krista, tu vzdálenější na jejím úplném vrcholku, zdobí spodobnění Madony. Socha je nejen obsypána růženci, ale i spoustou drobných mincí. Pár svých drobných jsme přihodili i my…
Jedná se o neobvyklé a úžasné místo, zcela se vymykající všemu, co jsem kdy kde ve světě měl možnost navštívit a spatřit. Pokud si stoupnete doprostřed tohoto lesa tvořeného z křížů, přesně mezi obě dvě vyvýšeniny, zažijí ti senzitivnější z vás zásah silného proudění pozitivní energie. Můj kamarád Richard, který má sklony k senzibilním záležitostem, lehce na zmíněném místě zavrávoral a cítil energii procházející celým svým tělem. Dle jeho slov zažil něco podobného zatím pouze jednou v životě, když se před lety osobně setkal s tibetským Dalajlámou.
I já jsem cítil lehké chvěné v zátylku a v oblasti žaludku. Na tak mystickém a esoterickém místě mne ovládl takový klid a pocit spokojenosti a pohody, že podobně vyladěnou náladu jsem již hodně let neměl. Ani tak vysokou osobní míru posvátné úcty jsem ještě v životě nezažil. Ani v Římě či Jeruzalémě jsem nezažíval podobné pocity jako na Hoře křížů v Litvě. Snad proto, že dvě zmíněná města jsou přeplněné církevními modlami, které já osobně spojuji s notnou dávkou lží a pokrytectví. Hora křížů naproti tomu není záležitostí církve, ale vznikla přičiněním obyčejných lidí. Tím je jedinečná a neopakovatelná. I jako nevěřícího mne zasáhla hluboko do mého srdce a hlavně prostoupila mou duši a naplnila ji nepopsatelnou pozitivní energií.
Myslím, že na celém světě nebude mnoho podobně silně pozitivních míst. Přeji každému, aby mnou popisované pocity zažil na vlastní kůži. Mohou být popsané celé stránky textu a vyfoceny stovky snímků, ale nic z toho se ani zdánlivě nevyrovná tomu pocitu, stát na Hoře křížů. Je to jedním slovem velkolepý životní zážitek!
Až se mne po návštěvě Pobaltí někdo opět zeptá, co považuji za největší zážitek ze svých cest, budu již znát odpověď bez většího přemýšlení. O každém místě, které jsem kdy navštívil jsem si předem dělal nějakou představu a realita snad nikdy nepředčila očekávání. Teprve Hora křížů to dokázala. Předčila mé očekávání hned několikanásobně!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka Svoboda Jirka Svoboda | E-mail | 29. července 2007 v 22:32 | Reagovat

Ahoj cestovateli – pěkná reportáž o pozoruhodném místě. Domnívám se, že na této hoře lidé pociťují sounáležitost s něčím větším, než jsou oni sami. Myslím, že toto téma úzce souvisí s Tvým článkem v rubrice K zamyšlení (Elf), kam jsem si též dovolil přispět. Zdraví Tě Jirka Svoboda

2 Mart Eslem Mart Eslem | 30. července 2007 v 13:44 | Reagovat

Ahoj Jirko!

To je ale překvapení, jak ses o mých stránkách dozvěděl? A jak se vůbec máš?

Koukám, že jsi pozorný čtenář a souvislost (hlavně z hlediska mých postojů k náboženství) oba články rozhodně mají.

děkuji za příspěvek a doufám, že mi zachováš svou čtenářskou náklonnost!

3 Jirka Svoboda Jirka Svoboda | E-mail | 30. července 2007 v 20:28 | Reagovat

Ahoj Marte! Mě zajímají všichni lidé, kteří mají schopnost tvořit a objevovat a zároveň chtějí a dokáží výsledky tohoto svého snažení zprostředkovat ostatním lidem. Což se právě Tobě daří. Tvůj pseudonym jsem objevil na webu „Spoluzaci“, a pak už to bylo snadné. Líbí se mi přesně tento typ inteligentních blogů, jejichž autory jsou skuteční nadšenci. Mimochodem - v sobotu jsem poslouchal z rozhlasu pořad o Tvé cestě na Zakarpatskou Ukrajinu. Jó krásná panenská Zakarpatská Ukrajina… Tam jsem taky nebyl :))) Těším se na další reportáže. Čau Jirka Svoboda

4 Mart Eslem Mart Eslem | 31. července 2007 v 15:48 | Reagovat

To jsi poslouchal z mého odkazu nebo to reprízovali? Svá rozhlasová povídán mám v rubrice besedy a přednášky, tam si je můžeš stáhnout a poslechnout.

5 Jirka Svoboda Jirka Svoboda | E-mail | 31. července 2007 v 22:05 | Reagovat

Ahoj, reportáž jsem poslouchal přímo z rádia, takže šlo o reprízu (vysílali to v sobotu 28.7. dopoledne). Teprve na základě Tvého upozornění jsem zjistil, že máš v rubrice „Besedy a přednášky“ odkazy k audiozáznamům Českého rozhlasu. Předtím jsem to jenom „prolítnul“. Funguje je to bez problémů. Jak najdu čas, pustím si to do uší. Měj se pěkně. Zdraví Tě Jirka Svoboda.

6 Mart Eslem Mart Eslem | 1. srpna 2007 v 14:41 | Reagovat

Příjemný poslech ti tedy přeji!

Prosím tě, jaké je tvoje e-mailová adresa? Něco jsem ti posílal, ale asi ti to nedošlo...

7 Jirka Svoboda Jirka Svoboda | E-mail | 1. srpna 2007 v 20:16 | Reagovat

Ahoj! Můj e-mail je v pořádku, promiň zpoždění, už jsem Ti odpověděl. Zatím Čau Jirka

8 Albert Albert | 5. srpna 2007 v 8:57 | Reagovat

Nestačím se divit, kdo se to tu objevil... sám velký umělec Jiří Svoboda, jehož výstavu v Chabařovicích jsem onehdá navštívil... Buď zdráv.

9 Mart Eslem Mart Eslem | 6. srpna 2007 v 9:16 | Reagovat

To koukáš co? Taky jsem byl mile překvapen, kdo nás poctil svou návštěvou...

10 Jirka Svoboda Jirka Svoboda | E-mail | 6. srpna 2007 v 22:30 | Reagovat

Ahoj Marte, zdravím též Alberta, těší mne, že někdo shlédnul mou výstavu v Chabařovicích - ona ta výstavní síň byla přece jen o chloupek méně exponovaná než Národní galerie. Já kreslím a maluji pro radost, takže říkám spolu s klasikem: já nejsem nikde organizován, takže si mohu malovat co chci a jak chci. Já do tohoto koníčku dávám hodně, ale k tomu, aby člověk něco dokázal, je potřeba dát do toho všechno. O tom, jak se to dělá, by asi nejlépe pohovořil Mart. Šest kontinentů není malý cíl ani v dnešní době. Jak je to vlastně s tím Klubem 7K? Amerika je považována za dva samostatné subkontinety?

Zdraví Vás Jirka Svoboda

11 Mart Eslem Mart Eslem | 7. srpna 2007 v 11:10 | Reagovat

Protože sedmička je lepší číslo nežli ďáblova šestka, trval jsem na tom, aby se počítala Severní a Jižní Amerika zvlášť. Proto Klub 7K.

Navštívit všechny světadíly je dnes mnohem snažší nežli tomu bylo před sto lety. Svět každému leží u nohou, záleží jen na něm, jak silná je jeho touha něčeho dosáhnout, něco vidět, něco poznat...

12 gata gata | 7. srpna 2007 v 22:46 | Reagovat

No já nestačím zírat jak se to tu rozjíždí. Je tu živěji než na spolužácích :). Čauky Jiří. Já tvojí výstavu bohužel minula - nějak jsem neměla potuchy, že se nějaká koná :(. Tak snad příští řádně nahlásíš a ne že budeš tajnůstkařit, jako s touto.

Sakra Marte, koukám, že ses nějak rozepsal, narozdíl ode mne a od Alberta. Ale neboj - my teď sbíráme síly a jen co se začne hnusit počasí a přibližovat zima, tak se vytasíme v plné parádě /sorry Alberte, že mluvím i za tebe, ale snad nejsem moc daleko od pravdy :)/  Budu se snažit udělat si co nejdřív čas abych si tu pročetla nové kousky. Ale teď šupajdím spát, protože práce šlechtí a já musím brzy ráno naklusat do úřadu. Tak páá.

13 Mart Eslem Mart Eslem | 8. srpna 2007 v 14:02 | Reagovat

Jsem rád, že jsem tě podnítil k další aktivitě...

14 Albert Albert | 9. srpna 2007 v 8:47 | Reagovat

Příběhy vychcané Marcely, uťáplého Aleše a naivní Mirky jsou již připraveny, ale jak říká Gata, počkáme na horší počásko. Podařilo se mi rozjet i jiný příběh, tentokrát ze studentského prostředí, tak uvidím, jak mi půjde jeho rozvíjení. Zdravím všechny, ahoj. Jirko, máš někde na webu uveřejněno alespoň pár tvých počinů?

15 Hvězdička Hvězdička | 10. srpna 2007 v 7:58 | Reagovat

Tak to ti gratuluju Alberte, jsi šikula. Jsem zvědavá jaký bude nový příběh. Taky bych ti jeden ráda nabídla.

16 Mart Eslem Mart Eslem | 10. srpna 2007 v 13:05 | Reagovat

Alberte a Hvězdičko, už jste si rozmysleli nový termín vaší návštěvy? Ale tentokrát už opravdu přijďte..... :-D

17 Hvězdička Hvězdička | 13. srpna 2007 v 7:10 | Reagovat

Myslím, že tohle je jen na Albertovi. Ale ráda bych poznala všechny ty tvoje písklata, včetně tvé drahé polovičky.

18 Mart Eslem Mart Eslem | 13. srpna 2007 v 9:18 | Reagovat

To není problém...... takže je to na Albertovi :-D

19 Jirka Svoboda Jirka Svoboda | E-mail | 13. srpna 2007 v 20:56 | Reagovat

Ahoj,

tak jsem zase tady. Na webu bohužel nic nemám, k tomu se teprve chystám. Napsal a ilustroval jsem dvě knihy literatury faktu, pro jednu výpravnou publikaci o historii jsem například namaloval portréty téměř všech českých králů nebo jsem vytvořil několik set precizních vědeckých ilustrací pro chirurgická skripta. Prostě užívám si darů, které my byly dány - pokud mám čas. Ovšem nejvíce ze všeho maluju, kreslím, případně sochám a fotografuji pro své přátele a známé a také pro radost.

Mějte se krásně

Všechny zdraví Jirka Svoboda

20 Mart Eslem Mart Eslem | 14. srpna 2007 v 14:32 | Reagovat

Klobouk dolů, to není rozhodně málo co máš již za sebou. Já po tom svém světě musím létat a různě pobíhat, ale ty ho máš sám v sobě. To může být někdy výhoda a někdy nevýhoda. Velice rád bych viděl nějakou tvou práci. Musíme se sejít, jak jsme se již domluvili. Těším se...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama