.............."Až se jednou, na úplném konci života, bude promítat film, nechť je na co se dívat!"

Pohlednice z Prištiny

22. května 2007 v 14:01 | Mart Eslem |  Toulky světem
Priština, metropole Kosova, je obklopena ze všech stran horami. Na rozsáhlé rovině se nachází tzv. Kosovské pole a právě sem, do dávné minulosti zasahuje jádro nesnází mezi Srby a Kosovci. Léta páně 1389 se na Kosovu poli utkali ve veliké bitvě Srbové s Turky. Bitva sice skončila Srbskou porážkou, nicméně právě v této události spatřují Srbové počátky vzniku svého národa. A proto si také kladou jakési historické právo právě na provincii Kosovo.
Jiskření mezi Srby a kosovskými Albánci musí od krátké letecké války z roku 1999 hlídat jednotky KFOR a provincie je vlastně jakýmsi protektorátem pod velením NATO a komisařů OSN.
Lidé jsou sice na první pohled příjemní, ovšem přítomnost určitého napětí a problémů je ve vzduchu i přesto cítit. Priština, respektive celé Kosovo, ještě ani náhodou nežije standardním způsobem. Důkazem mých slov jsou ostnaté dráty kolem budov užívaných OSN a jinými spolupracujícími organizacemi, ale třeba i automobil, ze kterého plápolala Albánská vlajka na dřevěné žerdi.
Do kosovského centra Prištiny jsme dorazili večer před desátou hodinou. Již za tmy jsme vystoupili na autobusovém nádraží a ihned si nastoupili do taxíka. Řidič taxíku, kterého jsme pokřtili jménem "My friend", nám doporučil hotel Sara. Proti dvoulůžkovému pokoji s televizí a vlastní koupelnou jsme ani chvíli neprotestovali.
Několik minut jsme projížděli ulicemi téměř dvousettisícové Prištiny. Taxikář snad na každé křižovatce hlasitě glosoval: "Píčky, píčky, verstehen Sie, my friend?" Svou krásnou frázi slátanou ze tří jazyků doplňoval cenovou informací o čtyřiceti eurech za noc. Myslím, že není potřeba dalšího komentáře…
Večerní ulice nás překvapily. Plno moderních aut a moderně oblečených lidí. Světla neonů z barů, heren, krámků a restaurací však poněkud kontrastoval s panelovými domy v pozadí. Sídliště sovětského stylu, tato architektura v Prištině převládá. My friend neustále opakoval i další komickou frázi: "Ratata, vsjo býlo tady kaput! Ale teď už nicht, nicht soldaten, nicht banditen! Vše all right my friend!"
O tom, že je vše all right, jsem trochu začal pochybovat v oblasti hotelu Sara. Naše ubytování se nacházelo téměř na konci slepé ulice. Ulice byla navíc tak úzká, že se proti sobě jen stěží vyhnula dvě vozidla. Dlažebních kostek byla na vozovce sotva polovina a moc vtipně nám nezněl ani komentář: " Straase jak v Irák, my friend!"
Na konci ulice jsme se však uklidnili. Hotel Sara nebyl jedinou možností ubytování na konci slepé ulice. Nové fasády, neonové nápisy a nová moderní auta před nimi nás přesvědčili, že jsme se nestali obětí nějakého podvodníka.
Opatrnosti však nikdy není nazbyt, zvláště v Kosovu. Doporučuji zaplatit raději nocleh ihned, abyste nemuseli nechávat cestovní pasy v recepci. Klidnější spaní budete mít přeci jenom s doklady v bezpečí. Ne náhodou probíhá na hranicích Kosova velice přísně vypadající celní kontrola a přechod je jištěn kulometným hnízdem a kilometry ostnatých drátů. Zajisté nepřehlédnete všudypřítomné nápisy KFOR a budete projíždět i okolo jejich kasáren.
Počítejte s tím, že v noci můžete v Prištině zaslechnout v dálce střelbu. Na ulici se občas střílelo i za mého dětství stráveného v Itálii, takže to není nic, co by mne osobně příliš znepokojovalo. Neznamená to ovšem, že jsem neměl při procházkách Prištinou vždy oči na stopkách.
Za denního světla zjistíte, že Priština je jedno velké staveniště. Rozestavěné objekty kontrastují s dokončenými moderními budovami, kde sídlí různé nadnárodní organizace, obchůdky, bary i kavárničky. Pouliční mumraj i způsob stavby domů mi připomíná spíše Orient nežli Evropu. Bude to zřejmě způsobeno převládajícím muslimským vyznáním místních obyvatel. Při procházce ulicemi se nelze spoléhat na žádnou mapu či plán města. Nevšiml jsem si totiž nikde žádného označení ulic.
První ulice, která měla označení na viditelném místě, byla Luan Haradinaj. Její čtyřproudou vozovku lemují různé instituce OSN a jejich okolí bylo doslova zamořeno bílými vozy s černým nápisem UN na dveřích. Převažující značkou tak z devadesáti procent Toyota Landcruiser. Přítomno bylo i spousta bezpečnostních služeb, kamer a komunikačních satelitů. Zvláště velký talíř má satelit jakéhosi informačního centra OSN. Hned za tímto centrem se tyčí hotel Grand Pristina s pěti hvězdičkami. Předpokládám, že však sloužil hlavně k přespávání úředníků OSN. Naproti hotelu přes zmiňovanou ulici Luana Haradinaja stojí obrovské betonové monstrum. Zřejmě nějaký palác z bolševické éry. Budova ve značně žalostném technickém stavu hostí prostory British Councilu a jakési organizace na pomoc kosovské mládeži.
Z ochozů ohromné budovy byl i hezký výhled na okolí. Viděli jsme vilovou čtvrť pro zámožnější, jakýsi fotbalový stadion i bezútěšné prostranství plné harampádí a odpadků. Krom toho se nad jedním z parkovišť vozidel OSN tyčila průhledná budova v Čechách tolik známého chánovského architektonického stylu. Zde to však není důsledek benevolentní bytové politiky pro osmahlejší spoluobčany, nýbrž vzpomínka na boje v ulicích Prištiny.
Z vyvýšeného místa se mi i dobře fotografovalo. Bez zbytečných dotěrných pohledů jinak všudypřítomných členů policie a rozličných bezpečnostních agentur. Měl jsem totiž obavy, abych nepřišel o ruličku s již exponovaným filmem nebo rovnou o celý fotoaparát.
A na závěr jeden paradox, který vám také jistě neunikne. V Kosovu se nepoužívá srbský dinár ani žádná místní měna, nýbrž euro. Opravdu překvapivé a téměř komické. Země, která ještě ani nemůže pomýšlet na členství v EU již používá její měnu. Na rozdíl od téměř třetiny již právoplatných členů Unie…

Ubytování

Pokud si chcete dopřát nocleh v jednou z nejnovějších hotelů ve městě, zkuste Hotel Baci na Rr Ulpiana 1/1. Počítejte však s cenou až 100 euro za dvoulůžkový pokoj.
Mohu však vřele doporučit mnohem levnější hotel Sara. Z již zmiňovaného důvodu neznám jeho adresu. Cena slušného dvoulůžkového pokoje byla 30 euro. V recepci byl mladík, ovládající angličtinu a naléhající dokonce, abychom si šli pokoj nejdříve prohlédnout a zaplatili až pokud budeme spokojeni.
Doprava
Existuje přímé spojení Bělehrad-Prištiny. Šest hodin se budete "trápit", stejně jako my, v krásném novém autokaru UDL Berkhof. A poslouchejte dále. Na palubě vás bude hýčkat klimatizace, promítání filmů z DVD přehrávače a mezitím vám nádherná stevardka v krátké minisukni bude roznášet vyhlazené pití. Na místo očekávaného drsného přesunu do pekla na zemi, si užijete možná vaše nejkomfortnější cestování autobusem v životě.
Kromě spojů z Bělehradu existují i mezinárodní autobusové spoje do Skopje v Makedonii, Sarajeva v Bosně a Hercegovině nebo albánskou Tiranou či tureckým Istanbulem. Všechny spoje odjíždění ze Stacion i Autobusave Pristine.
Priština disponuje i funkčním letištěm. Nabízí přímé lety do Anglie, Rakouska, Švýcarska či Turecka. Pokud s sebou přivezete do Kosova více nežli 10 tisíc euro v hotovosti a neuvedete je do celního prohlášení, riskuje při odjezdu ztrátu až 25% dané sumy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MAKY.OREL MAKY.OREL | E-mail | Web | 22. května 2007 v 14:14 | Reagovat

plsky , hlasuj pro mě v soutěži o nej blog na těhle www mám bezva blog můžeš se přesvědčit , uděláš mi radost moc dík :?)

http://everything-best125.blog.cz/0705/soutez-o-nej-blog-3-kolo-hlasovani

2 Albert Albert | 23. května 2007 v 10:37 | Reagovat

Tak pohlednice bezva, jako vždy jsem nebyl zklamaný. Ale ten komentář, co tu máš, ten je jak z jiného světa. Maky.Orel by chtěl vybojovat cenu o nej blog, doufám, že myslel nej...horší, protože to co tam je a jak to vypadá, snad charakterizuje školáka sedmé třídy ZŠ. tohle přece nemůže někde soutěžit??????

3 Mart Eslem Mart Eslem | 23. května 2007 v 21:58 | Reagovat

Taky mě to zaskočilo. Podíval jsem se a byl jsem mírně řečeno v rozpacích. Vůbec jsem hlavně nevěděl, co to po mě vlastně chtějí...Ono se soutěží o nej blog? Tak to se můžeme taky zkusit přihlásit, ne? Jestli ten Maky aspiroval na prvenství, tak bych si docela věřil..... :-D

4 Albert Albert | 24. května 2007 v 14:42 | Reagovat

pro mě jsi jednička už teď.... a kdy dáme pivko? teplota je v těchto dnech optimální, takže by se dalo sedět někde na zahrádce... Taková vychlazená Plzeň... Dej vědět, kdy máš čas

5 Mart Eslem Mart Eslem | 25. května 2007 v 10:45 | Reagovat

Ta chvála spíš patří tobě, bez tebe bych neměl takový fajnový design blogu...

Rád s tebou posedím na zahrádce, jenom mi ještě dej pár dní, zrovna se stěhujeme. Až budeme přestěhováni, tak můžeme vyrazit kdykoliv....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama