.............."Až se jednou, na úplném konci života, bude promítat film, nechť je na co se dívat!"

Plánování

1. dubna 2007 v 21:56 | Mart Eslem |  K zamyšlení
Když jsem býval dospívajícím mladíkem, velice rád jsem si plánoval svou budoucnost. Malování růžových zítřků jsem se oddával ještě i o mnoho let později. Až s blížícím se třetím křížkem na krku, jsem od něčeho podobného raději upustil.
Po určité období je to jistě zábavná činnost, ovšem pouze do doby kdy vývojová křivka našich životů má vzestupnou tendenci. Jakmile křivka začne stagnovat a nedej bože klesat, stává se z plánování zatvrzelé omílání nenaplněných snů. A to je procházka po velmi tenkém ledě.
Může skončit promrháním zbytku života v záchvatu sebelítosti nebo v lepším případě návštěvou lékařské ordinace. Nebojte se takové návštěvy. Lidé v bílých pláštích se šíleně soustředěným výrazem v obličeji více či méně poznamenanými vlastním povoláním vám za určité konstelace mohou opravdu pomoci najít cestu z mlžného slzavého údolí zapadlých snů.
Předpokladem je nestydět se, každý může dojít na rozcestí a nevědět si rady se směřováním svého života. Není to ostuda, naopak chce to odvahu, velikou odvahu, přiznat hlavně sami sobě, že si nevíme rady.
Společenské konvence zahánění lidské emoce pod masky. Není v módě přiznat chybu, jednoduše prohlásit : " Nevím si rady!"
Žijeme momentálně v éře super lidí, každý si umí poradit se vším nebo se alespoň snaží tak tvářit. Naučili jsme se osobní problémy přecházet, ignorovat, házet je za hlavu. Tím se však nevyřeší, hromadí se v koutku a nános duševní špíny jednoho dne nutně způsobí paseku v našem životě.
A pokud k tomu dojde ve stejné době, kdy pomalu vnímáme i skluz či stagnaci v našem životním plánování, je v tu ránu zle. Souběh těchto dvou zdánlivých maličkostí nás může srazit k zemi až omračující silou. A pouze tehdy dostáváme šanci poznat sami sebe. Toho opravdového v nás, bez všech příkras a kudrlinek.
Kdo si přizná, že je pouhým slabým lidským tvorem, jehož přirozeností je dopouštět se chyb, ten dostane šanci na nový život. Zjistí, že právě přes chyby a snahu neopakovat stále ty samé, vede cesta k lepším zítřkům.
A proto jsem se naučil neplánovat. Pokud totiž nesplním plán, budu z toho zbytečně zklamán. Mnohem jednodušší a prospěšnější je čekat co nám život sám přivede do cesty. Právě ono očekávání a spousta překvapení s tím spojených je kořením života. A právě ta neočekávanost a nenadálost může být pokládána za to, čemu se říká štěstí. A za tím se přece všichni celý život honíme, nebo ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Albert Albert | 2. dubna 2007 v 12:44 | Reagovat

já ne, já nesnáším překvapení. Nejraději bych věděl, co kdy přijde, abych věděl, na co se připravit. Možná jsem divnej

2 Mart Eslem Mart Eslem | 2. dubna 2007 v 13:19 | Reagovat

Neboj, divnej jsem já. Většina lidí je jako ty, miluje život předem nalajnovaný...Otázkou je, zda se to dá nazývat životem nebo jestli je to spíše rutinně promrhaný čas...Každopádně, mám-li mluvit za sebe, kdybych dopředu vědět, jaký ten můj život bude, tak by vlastně nemělo smysl ho žít...

To je ale jen můj názor, tím se nenech ovlivňovat.

3 Albert Albert | 3. dubna 2007 v 9:48 | Reagovat

Spousta lidí, včetně tobě má utkvělou představu v tom, že tu jsou proto, aby po nich něco zůstalo. To je to, čím se odlišujeme od zvířat a co nás přivedlo na pokraj ekologické skázy. Já si myslím, že tu jsme proto, že patříme do ekosystému země, jsme jedním článkem potravinového řetězce a nevznikli jsme  proto, abychom létali na Měsíc a stavěli dálnice, ale prostě z evolučních důvodů, z bakterií stejně jako třeba slepice nebo mamut. Takže můj názor je, odžit si to tady v co možná největším poklidu, stejně jako třeba gorily, kterým stačí klid a žrádlo a jsou v životě spokojené.

4 Mart Eslem Mart Eslem | 3. dubna 2007 v 11:06 | Reagovat

Po mě zůstanou maximálně stohy popsaných stránek. O žádné hmotné pomníky nestojím. A snad taky zůstane ve vzpomínkách svých potomků...

Jinak s tebou souhlasím, že je člověk v podstatě zvíře. A spousta zvířat se ráda toulá, stejně jako já.... :-D

5 gata gata | 9. dubna 2007 v 21:57 | Reagovat

no, koukám, že jste si tu pěkně poklábosili. ani nevím, co bych k tomu dodala? snad jen to, že ač jsme skutečně součástí ekosystému, tak bych se opravdu, ale opravdu nerada stala něčí potravou :-)

6 Albert Albert | 10. dubna 2007 v 10:42 | Reagovat

možná, že jsi ztratila nit k tomu základnímu z Martova článku.. to je otázka, zda být životem překvapená, nebo zda by nebylo lepší vědět všechno dopředu...

7 gata gata | 12. dubna 2007 v 20:55 | Reagovat

pokud mě bude překvapovat příjemně, tak ať překvapuje, ale ať na mě nezkouší žádný nepříjemnosti nebo se naštvu a půjdu si koupit křišťálovou kouli a balíček tarotových karet :--)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama