.............."Až se jednou, na úplném konci života, bude promítat film, nechť je na co se dívat!"

Pohlednice z Paramariba

19. března 2007 v 9:39 | Mart Eslem |  Toulky světem
Paramaribo - hlavní město nejlesnatějšího státu světa, Surinamu. Neproniknutelná džungle zabírá devadesát dvě procenta celkového území malé zemičky na severovýchodním pobřeží Jižní Ameriky.
Severní pobřeží Jižní Ameriky, kde Surinam leží, objevil roku 1498 Kryštof Kolumbus. Ovšem až o rok později zde Španělé poprvé přistáli. Mořeplavci Alonso de Ojeda, Amerigo Vespucci a Juan de la Cosa však pobřeží pouze prozkoumali. Přestože si Španělsko o téměř sto let později oblast dnešního Surinamu přivlastnilo, zůstala až do první poloviny 17. století neobydlena. První trvalá osada vznikla až v roce 1651 a založili ji Britové. O šestnáct let později získali Holanďané tuto kolonii výměnou za dnešní New York, který se tehdy jmenoval New Amsterdam.
Dalšími významnými daty v dějinách země je rok 1863, kdy došlo ke zrušení otroctví a posléze rok 1975. Tehdy získal Surinam nezávislost a byla vyhlášena republika.
Paramaribo mne i při druhé návštěvě přivítalo takové, jaké jsem si jej uchoval ve svých vzpomínkách. Město, které není nikterak čisté ani nikterak krásné a moderní, ale přesto má svou neopakovatelnou atmosféru. Ať se jedná o přátelskou povahu místních lidí či o více a někde i méně udržované domy na břehu řeky Surinam v pomyslném centru všeho dění.
Opět jsem se procházel oblastí okolo Fort Zeelandia a kochal se malebností a kouzlem tohoto zákoutí ležícího na západním břehu řeky Surinam. Nádherné koloniální stavby znovu a znovu dokáží rozeznít fotografickou strunu každého návštěvníka. Kamenná pevnost či cihlové ruiny i celodřevěné domy jsou vděčnými cíly pro experimentování, především s černobílou fotografií.
Od Ford Zeelandia jsem pokračoval dále podél řeky na jihozápad a na rohu travnatého prostranství před Prezidentským palácem jsem potkal starého známého řezbáře. Seděl, ostatně jako asi každý den, před výstavkou svých výtvorů z tvrdého tmavého dřeva, určených k jeho obživě.
Vzpomněl si na více jak rok staré nákupy a jako bývalému klientovi mi ihned nabízel slevu. Tentokrát sice neuspěl, jelikož požadovaná cena neodpovídala míře mého zalíbení v jeho uměleckých soškách. Zdvořilé odmítnutí však ani trochu nepokazilo jeho nakažlivě dobrou náladu a po rozloučení přiťuknutím sevřených pěstí, jsem pokračoval dále k přívozu.
Slabý kilometr od Fort Zeelandia proti proudu řeky, kotví zastřešené pramice. Loďky vybavené závěsnými motory pojmou zhruba třicet lidí. Za jeden dolar převáží přes řeku, jakmile se najde alespoň deset zájemců. Lze cestovat i v menším počtu, ovšem úměrně s nízkým počtem pasažérů roste i cena požadovaná převozníkem.
Vyzkoušení místní říční dopravy si lze na druhém břehu zpestřit chlazeným kokosových ořechem nebo třeba trsem slaďoučkých banánů.
Po zpátečním vylodění jsem se pouze lehce toulal po dosud neznámých a v tehdejším nedělním odpoledni i liduprázdných ulicích a uličkách města. Kromě spousty zavřených obchůdků a spousty odpadků všude po silnicích a chodnících, jsem utrpěl i jeden téměř sexuální zážitek.
Záměrně říkám utrpěl, jelikož si nejsem jistý, zda sexuální je to pravé označení. Na dvoře jednoho zchátralého domu se díky pouze drátěnému plotu naskytla možnost sledovat nedělní hygienu mladé černé ženy.
S mýdlem v ruce stála před kýblem s vodou. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby nebyla oděna pouze do bílého plátna omotaného kolem pasu. Začala se mýt nejen na obnažené hrudi, ale zcela bezostyšně si v podřepu mydlila i přirození a zadní příslušenství. Jiný kraj, jiný mrav. Pro mne ovšem dosud nikdy nepoznaný.
Pokud pomineme šmírování v období puberty, byl jsem svědkem něčeho podobného prvně. A zcela jistě na ulici jednoho z mnoho hlavních měst, které jsem kdy navštívil. Otázkou zůstává, do jaké míry se jednalo o zážitek ve smyslu sexuálním. Spíše šlo o sledování politováníhodného úkonu na samé hranici chudoby a beznaděje.
Jedinou, ryze negativní zkušeností nedělního výletu byl verbální útok pološíleného bezdomovce. Bílí psy, ať táhnou do prdele! To bylo téma jeho hlasité přednášky. Šílený stařec byl sice také psem, ovšem tím, který štěká a nekouše.
Do jaké míry se názory jeho pološíleného mozku ztotožňují s názorem místní černé většiny, se mohu jen dohadovat. Nebral jsem ho však vážně a drze stál v jeho těsné blízkosti.
Zůstalo u nadávek a žádný pokus o slibované napadení se nekonal. Však by se také, vzhledem k věku asi se zlou potázal. Rozhodně mne však donutil k zamyšlení, zda zavádění způsobu života bílých lidí do všech končin světa, není spíše ke škodě tamních obyvatel, opouštějících svůj tradiční způsob života a stávajících se ve vnuceném světě zcela bezradnými.
Vyvíjel by se jejich svět bez zásahu toho našeho "civilizovaného" lépe? Ubylo by chudoby, ale hlavně kriminality? Bylo by méně zkrachovalých a mnohdy zdrogovaných existencí? O tom všem se můžeme pouze dohadovat. Odpovědět si na tyto otázky již nebudeme mít nikdy příležitost…

Ubytování

Doporučuji ubytovat se v Albergo Alberga, malebném hotýlku na Lim-a-po-Straat, ležícím v samém centru města. Kromě něho lze, v nejvyšší nouzi, využít služeb ubytovny YWCA Guest House na Heerenstraat. Obě tato ubytování jsou zhruba ve stejné cenové kategorii, tj. pro "batůžkáře".
Vyzkoušel jsem i ubytování na privátu, kdesi na Okamalaan Straat na severozápadní periferii Paramariba. Výborné ubytování u holandských penzistů. Tip na toto ubytování jsem dostali v obsazeném Albergo Alberga. Předem upozorňuji na nesnadnost orientace ve městě díky časté absenci značení názvů ulic.

Doprava

Do Paramariba se lze dopravit po silnice jak z Cayenne ve Francouzské Guyaně od východu, tak z Georgetownu v Guyaně ležící na západě. Jedná se prakticky o jedinou dopravní tepnu této části Jižní Ameriky, lemující pobřeží Atlantického oceánu. Dr. Sofie Redmonstraat, tato široká ulice doslova přetéká taxíky, mikrobusy a malými autobusy. Zde seženete požadovaný spoj oběma směry. Každých pár metrů se ptejte řidičů, postávajících u autobusů pomalovaných pestrobarevnými barvami a vzory Karibské reggee oblasti, odkud odjíždí spoj do požadované destinace.
Druhou a zároveň poslední možností dopravy ze Surinamu či do něj jsou letecká spojení. Letiště Zanderij, známé také jako Johan Pengl Airport, leží uprostřed džungle necelých padesát kilometrů jižně od Paramariba. Letiště poskytuje spojení se sousedními zeměmi, s vybranými destinacemi v Karibiku a také letecký most do Miami s mezipřistáním na Nizozemských Antilách.
Existuje i přímé spojení s Evropou. Bohužel let Zanderij-Amsterdam je jednou z nejvíce exponovaných linek pašeráků drog z Jižní Ameriky. Očekávejte proto drsné vyptávání důvodů Vaší návštěvy Surinamu a průchod kordónem ostře vypadajících policejních psů. O nechutných osobních prohlídkách ani nemluvě…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Albert Albert | 19. března 2007 v 10:41 | Reagovat

tak s hygienou mladé černošky jsi mě dostal. Docela mě překvapilo, žes nebyl tak pohotový a neudělal pro nás jeden, dva, reportážní snímky. Ale když už jsem u toho, byla hezká nebo ošklivá, prsa si přišlapávala chodidly nebo je měla jako malá jablíčka.... Musíš jít trochu do hloubky, abychom se my, všímaví čtenáři dozvěděli úplně všechno

2 Mart Eslem Mart Eslem | 19. března 2007 v 12:26 | Reagovat

Samozřejmě jsem byl pohotový a mám snímeček. Původně však byl článek tvořen pro tisk, a tam by mi takový snímek nepřijali. Na tvé osobní přání jej mohu dodatečně přidat... Byla to mladá černoška, krev a mléko. Myslíš, že by nějaká stará bezzubá baba dokázala získat mou pozornost? :-D

3 Albert Albert | 19. března 2007 v 13:36 | Reagovat

tak se pochlap a snímek zveřejni, nebo mi ho pošli mejlem, ať vím, o čem se tu vlastně bavíme :d

4 Albert Albert | 19. března 2007 v 13:37 | Reagovat

mimochodem, stoupl jsi u mě v ceně... teď už tě mám v hlavě jako komplexního cestovale, dobrodruha, reportéra....

5 Mart Eslem Mart Eslem | 20. března 2007 v 11:40 | Reagovat

Myslím, že nějaká přílišná chvála není na místě. Neznám chlapa, kterej by si nevšiml nahé ženy :-D

6 Albert Albert | 21. března 2007 v 7:59 | Reagovat

hele, já tě ale chválil s vědomím, že mi pošleš tu fotku....

7 Mart Eslem Mart Eslem | 21. března 2007 v 13:13 | Reagovat

tak jsem ti tam doplnil fotky a nějak se mi změnil formát písma. Jakmile se dodatečně upravuje článek, dělá to neplechu. A mazat celý článek se mi už nechce. Myslel jsem, že ten snímek in flagranti je trochu podrobnější. Doufám, že máš dobrý zrak a najdeš onu dámu mezi plaňkami. :-D

8 Albert Albert | 21. března 2007 v 15:34 | Reagovat

ty vole, nemůžu nad tím strávit celej den.. tu černošku jsem tam prostě neviděl. Ty jsi jak David Koprfíld. Taky umíš pěkně oblbovat :)

9 Mart Eslem Mart Eslem | 23. března 2007 v 12:34 | Reagovat

Uznávám, že je opravdu hodně malinká. Na fotografii samozřejmě! V reálu to byla již pěkně rostlá ženská...

Bohužel nešlo přelézt plot a fotit jí z pár kroků....... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama