.............."Až se jednou, na úplném konci života, bude promítat film, nechť je na co se dívat!"

Neděle na Manhattanu

18. ledna 2007 v 14:59 | Mart Eslem |  Toulky světem
Poslední den, který celý strávím v Americe, se mi nechtělo moc vstávat, "vykopal" jsem se až v 9 hodin a k dokonalému probuzení mi posloužila ledová sprcha. Však si to také zasloužím, aspoň jeden den mít volnější, zvlášť když je neděle.
Dnešní den chci pojmout opravdu dovolenkově a hodlám udělat také něco pro své zdraví. Konečně využiju kolečkové brusle, které jsem si přidal do kufru právě kvůli návštěvě Central Parku.
Před hotelem Wolcott jsem zahnul doleva a došel až na světoznámou Broadway. Tato ulice, která vede diagonálně od severozápadu a cestou protíná několik Avenue, se kousek za Union Square Parkem stáčí na jihozápad, kde v blízkosti Battery Parku končí. Je to asi jediná ulice, která může "znepříjemnit" orientaci ve středním a horním Manhattanu. Jinak je orientace díky pravoúhlé síti číslovaných ulic (street) a Avenue doslova hračkou. Stačí vlastně jen rozlišovat východ a západ (east/west) a horní/dolní město (uptown/downtown). Manhattanský ostrov je dlouhá "nudle" rozdělující řeku Hudson, vlévající se zde do Atlantického oceánu, na Hudson River a East River. Poněkud horší je již orientace na dolním Manhattanu, kde je síť poměrně nepravidelná a poněkud tak orientaci znesnadňuje. Na celém ostrově je jedenáct očíslovaných Avenue (od východu na západ) a čtyři Avenue označené písmeny (A až D v oblasti Tompkins Square Parku na East Village). Co se týče ulic, ty se mi nepodařilo ani s pomocí mapy spočítat natolik přesně, abych za to mohl dát "ruku do ohně". Jenom těch "pravidelných", táhnoucích se od východu na západ, je skoro sto devadesát, a to jsem se ani nepustil do sčítání ulic v okolí Inwood Hill Parku, ležícím na úplném severu ostrova, nemluvě o změti ulic na jihu, které již nejsou číslovány, ale každá má své jméno tak, jak jsme na to zvyklí i v Čechách.
Broadway je skutečný pojem, hlavně pokud jde o newyorská divadla. Ta největší a nejlepší show, za patřičně vysoké ceny, však hostí jen několik málo sálů na vlastní Broadwayi. Většina významných "broadwayských kusů" se hraje v divadlech ve vedlejších ulicích. Levnější jsou tzv. mimobroadwayské scény - Off-Broadway Theaters (s kapacitou 100 až 499 míst) a Off-Off-Broadway Theaters (s kapacitou méně než 100 sedadel). Okolo obchodního domu MACY´S jsem přešel osm ulic severním směrem až jsem dorazil na křižovatku se 7.Avenue, kde se v prostoru mezi Západní 42. a 47. ulicí nachází proslulé Times Square. Times Square osvěcují kilometry neonových trubic a statisíce zářivek. Je plné velkoplošných světelných reklam, např. obří obrazovka televizní stanice NBC je umístěná na bývalé budově sídla New York Times. Najdete zde divadla, kina s desítkami projekčních ploch, tisíce pokojů v desítkách hotelů a údajně bezmála dvě stovky restaurací. Tři desetiletí trvající renovační omlazovací kůra přinesla jednoznačné změny, jak po stránce komerční, tak i sociální a vrátila místu alespoň část z legendárního lesku "staré dobré" Broadwaye. Dnes je Times Square podstatně vzhlednější, čistší a bezpečnější než dříve i díky tomu, že většina kin a obchodů s pornografickým zbožím, udávající těmto místům před pár lety hlavní tón, byla zrušena.
Když jsem stál uprostřed tohoto "náměstíčka", připadal jsem si díky shluku reklam všeho druhu a všech barev spíše jak kdesi uprostřed Tokia. Tento můj dojem umocnila i opodál stojící reportérka s asijskými rysy, která zde točila reportáž.
Z Times Square jsem pokračoval po 7.Avenue směrem k Central Parku a usadil se na lavičce opodál úžasně chrápajícího dobře živeného černocha. Cestou po 7.Avenue, mimochodem musím podotknout, že na čistotu svých ulic si Newyorčané opravdu nepotrpí, to u nás by se v porovnání s nimi dalo z většiny ulic obrazně řečeno "jíst", stály za zmínku dvě věci. Na nároží se Západní 57.ulicí stojí neomítnutá cihlová budova Carnegie Hall, která je již od roku 1890 nejvýznamnější hudební scénou celých Spojených Států. Druhá věc mne, ovšem jako hudebního analfabeta zaujala mnohem víc. Spatřil jsem, jak do podzemních garáží v blízkosti hotelu Park Central vjíždí černý automobil mající namísto "státní poznávací značky" pouze příjmení. Bylo to příjmení bývalého mecenáše fotbalové Slavie Praha, čechoamerického milionáře Borise Korbela.
Ještě předtím, než si konečně nasadím brusle, se kterými se přes rameno již asi hodinu tahám, mne čeká poslední místo, které jsem naplánoval navštívit - Metropolitní opera. Z Central Parku je to po značně nerovných a bohatě záplatovaných asfaltových ulicích již jen co by "kamenem dohodil" západním směrem. Vkládám tedy do svého fotoaparátu poslední film a vyrážím na poslední prohlídku před relaxací v Central Parku. Z rohu Central Parku to "střihnete" přes Columbus Circle a projdete po 60. ulici přes "devátou" Columbus Avenue, až dojdete na "desátou" Amsterdam Avenue. Zde zahnete vpravo a o pár ulic dál leží mramorem obložený komplex, silně připomínající kulturní domy či sjezdové paláce známé z éry komunismu. Součástí komplexu tohoto tzv. Lincolnova centra je i Metropolitní opera, která oslňuje slavnou tradicí a italskými tenory, zatímco sousední operní soubor New York City Opera nabízí odvážnější méně konvenční repertoár.
Po dvaceti minutách ostřejší jízdy, kdy zjišťuji, že svým bruslením na zrnitém asfaltu Central Parku, svou rychlostí zdaleka nestačím ani na běžce, kterých jsou tu opravdu stovky, se celý zpocený zastavuji na úrovni velké vodní nádrže Reservoir. Okolo nádrže vede 2,5 kilometru dlouhá cesta, oblíbená zvláště mezi rekreačními běžci.
Utěšením, že nestačím ani místním, technicky lépe bruslícím dětem, je otázání jednoho projíždějícího černocha, který se udiveně ptá : "Proč toho máš tolik na sobě?" Na zádech mám totiž velký batoh a v něm fotoaparát, kameru, dalekohled a mapu s průvodcem městem New York. V rukou navíc držím své boty. Kromě toho, že mne teď brzdí, si však na batoh nemohu stěžovat ani v nejmenším. Velice mi ulehčil celé mé dosavadní putování Manhattanem. Dle mého odhadu by mi to trvalo asi hodinu než bych 800 metrů široký a 4 kilometry dlouhý komplex zeleně v samém středu Manhattanu objel na bruslích kolem dokola. Škoda, že jsem si nevzal sportovní obuv, protože oběhnutý bych ho měl podstatně rychleji.
Park je místem odpočinku pro tisíce Newyorčanů. Areál vznikl někdy kolem roku 1840, stavební práce trvaly 16 let a podílelo se na nich asi 3.000 dělníků. Samostatnou otázkou je bezpečnost v parku. Přes den se tu lze bez obav pohybovat prakticky všude. Doporučuje se pouze vyhýbat odlehlým a silně zarostlým místům. Večer a v noci je však, vyjma veřejných kulturních akcí a letních koncertů, lepší se Central Parku vyhnout.
Od nádrže Reservoir jsem šel směrem na Great Lawn. Na travnaté ploše oválné louky si kromě prostého povalování či pikniku můžete na několika hřištích zahrát baseball a v jeho blízkosti jsou i betonové basketbalové a volejbalové hřiště. V jihozápadním rohu "velkého trávníku" se nachází otevřené letní divadlo, kde se tradičně pořádá letní festival her Williama Shakespeara. Hlavní role v jednotlivých hrách bývají většinou obsazovány známými filmovými a televizními herci.
Odtud jsem přes zámeček Belvedere Castle, který na skále za divadlem působí jako "vystřižený" z pohádky Walta Disneye, prošel k malebnému jezírku "The Lake", u kterého si přes léto lze vypůjčit loďku k romantické plavbě. Nakonec jsem zakotvil na louce Sheep Meadow, kde si lze příjemně odpočinout od hektického ruchu okolního velkoměsta.
Vedle mne na trávníku seděla skupina pěti turistů z Evropy. Náhle k nim přišel strážce parku a okamžitě je vykázal ven. Všiml si totiž, že popíjejí pivo, což je na veřejnosti v některých státech americké federace zakázáno. Od prozrazení jim nepomohla ani maskování lahví v papírových pytlících, spíše to na "nekalé" počínání upozornilo.
Zpět k hotelu jsem se vydal po 6.Avenue, která byla z části uzavřená z důvodu konajícího se trhu, který si v ničem nezadal s našimi známými vietnamskými tržnicemi. Ba co víc, co se hluku a odpadků na zemi týče, je dokonce i předčil. Prošel jsem napříč sedmnácti ulicemi a na "čtyřicáté druhé" jsem zabočil doleva. Chci si totiž ještě ujasnit, kde leží "dělící čára", od které se ulice rozlišují na Západní a Východní. Pokračoval jsem proto až na 4.Avenue, zvanou Madisonská, ale nebylo ani třeba jít tak daleko, protože mou otázku rozřešily již ukazatele na "páté". Od této, zhruba pětiproudé jednosměrné tepny, po níž se neustále žene řeka automobilů ze severovýchodu k jihozápadu, můžeme rozlišovat západ a východ (west/east). Po Madison Avenue jsem ještě musel přejít dalších jedenáct ulic než jsem mohl zabočit vpravo a po 31.ulici dojít přes 5.Avenue až do hotelu Wolcott. Je to úmorné, chodit zde pěšky po ulicích, zvláště když musíte každých pár desítek metrů stát na přechodu a čekat na bílé světelné znamení "WALK" (jdi). Byl jsem již tak "uchozený", že jsem po rozhlédnutí přecházel i na oranžové "DON´T WALK" (nejdi), za což jsem si párkrát vysloužil troubení projíždějících aut. Nic jsem si z toho však nedělal, protože mne již tak bolela chodidla od celodenní chůze, až jsem proklínal sám sebe, že jsem si nevzal lepší obuv. Když si vzpomenu na svou pohodlnou trekkingovou obuv, zanechanou doma, chce se mi brečet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Albert Albert | 19. ledna 2007 v 8:38 | Reagovat

ano, už mám sice dávno přečtené, ale stale to je dobré.... hlavně ty fotky. Jestli bych se někam v USA chtěl podívat, tak právě tam...

2 Mart Eslem Mart Eslem | 19. ledna 2007 v 9:51 | Reagovat

Ale měj na paměti, že New York je úplně jiný než USA. Poznat N.Y. ještě neznamená, že znáš Spojené Státy. I mne tato zkušenost teprve čeká...

3 Albert Albert | 19. ledna 2007 v 11:13 | Reagovat

o to jde. nechci totiž vlastně ani tu zemi za velkou louží poznat. stačil by mi ten York. Z nějakého, těžko mně definovatelného důvodu, nemám Amíky moc rád. Stejně jako Sověty před lety. Mám rád Kurdy, Palestince, to jsou moc sympatičtí lidé...

4 Mart Eslem Mart Eslem | 19. ledna 2007 v 14:19 | Reagovat

Taky nepatřím k těm, kteří si z Ameriky sedají na zadek....

Moc fajn jsou i Albánci... :-)

5 Albert Albert | 19. ledna 2007 v 21:12 | Reagovat

ano, zdá se, že máme podobný vkus :)

6 gata gata | 21. ledna 2007 v 22:32 | Reagovat

Tak vidím, žes nám tu zprostředkoval svůj zážitek z odpoledního bruslení v Central Parku :o). Musím říct, že tak před deseti lety mi připadal New York jako velkolepé město, které musím rozhodně někdy vidět, ale čím jsem starší, tím míň mě to láká. Mám pocit, že bych si v tak velkém městě připadala osaměle a působí na mě proto trochu depresivně.

7 Mart Eslem Mart Eslem | 22. ledna 2007 v 13:30 | Reagovat

Já ovšem s odstupem času nemohu již tak zarytě tvrdit, že nestojí za to "velké zelené jablko" zažít. Máš pravdu, že se tam na ulici člověk cítí sám i mezi těmi miliony neustále spěchajících lidí. Z celého města na mne dýchal spěch a stres. Chvílemi jsem si uvědomoval, že jsem nervózní bez příčiny, tak je to město vším tímto nasycené. Budovy, voda, vzduch, všechno se toho plné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama