.............."Až se jednou, na úplném konci života, bude promítat film, nechť je na co se dívat!"

Džungle

2. ledna 2007 v 22:05 | Mart Eslem |  K zamyšlení
Co to vlastně je džungle? Mnohým se vybaví zelený neprostupný porost, někdy tak hustý, že jím nepronikne ani paprsek slunce. Tropický prales. A v podstatě mají pravdu.
Pojem džungle ovšem může mít mnohem obšírnější pole působnosti. Džungle může znamenat jednoduše místo, jehož zákonitosti a prostředí jsou nám natolik neznámé, až v nás vzbuzují úctu či dokonce strach.
Představte si, jak ležíte na zemi uprostřed amazonského deštného pralesa a znenadání vás zaskočí soumrak. Nacházíte se tisíce kilometrů od moderní civilizace. V zeleném království, kde vládnou jaguáři, žakaři, přerostlé anakondy či dravé piraně. Vzduchem létají obří dravé harpyje, které svými pařáty dokáží uchopit a odnést klidně i desetileté děcko. Nebo přilétne roj sršňů, jejichž pouhá čtyři žihadla dokáží usmrtit dospělého býka. A pokud byste dokázali úspěšně odolat všem těmto nástrahám, může po zemi připochodovat armáda bojových mravenců.
Milióny mnohdy až deseticentimetrových zabijáků. Tvorečkové, kterých se v džungli bojí úplně každý. Pokud vás obklíčí kolem dokola v ten moment se začínají odpočítávat poslední okamžiky vašeho života.
Stejně jako masožravý skarabové ve filmových hitech posledních let "Mumie" a "Mumie se vrací", i tito mravenci ohlodají vše až na kost. Pokud se jejich armáda prožene domorodou vesnicí, nezůstane po ní nic živého. Působí jako dokonalá deratizace.
Bohužel na to občas doplatí třeba pes přivázaný k boudě. Nebo i nemohoucí stařec či dítě opomenuté v kolébce při překotném úprku obyvatel vesnice.
Málem bych zapomněl, v džungli nikdy neležte na zemi. Vždy si uvažte mezi stromy hamaku. Země je vlhká a vlhkost zabíjí. V tropech obzvlášť.
Země v džungli slouží v podstatě jako dálnice. I proto je lepší přespávat o patro výš. A tím se oklikou vracíme k předeslanému širšímu pojetí džungle.
Stejně tak, jako v džungli had, který se stočí kolem vašich genitálií a v případě neopatrných pohybů může člověka uštknout, je každému jasné, že když se rozhodne přespat uprostřed dálnice, riskuje přejetí autem.
Pokud vlezu s krvácející ránou do amazonské řeky, zčeří její hladinu divoký tanec piraní a během vteřin bídně skončí můj život. Paralela s civilizací? Dotknu-li se spadlého drátu elektrického vedení, taktéž to budou poslední okamžiky mého života.
Při procházení oblasti bažin a mokřad musím počítat s možností narazit na anakondu. Existuje riziko, že hbitě obkrouží mé tělo a ještě než-li vydechnu naposledy, uslyším praskání mých vlastních kostí. Je to stejně přirozené, jak když se půjdu projít po starém dřevěném mostě, který je uzavřen a čeká na svou demolici. Potenciální riziko prasknutí prkna na mostě a následného zdrcujícího pádu je podobné jako při útoku obřího škrtiče.
A kam tím vlastně mířím?
I velkoměsto je džungle. Disponuje nespočetnými nástrahami. Aniž si to uvědomujeme, neštěstí či smrt na nás může číhat na každém kroku. Na rozdíl od tropické džungle, však nejsme ani trochu vyděšení.
A proč?
Tuto džungli dokonale známe. Počítáme s jejími úskalími, s rizikem a nebezpečím. Naučili jsme se dokonale splynout s okolím. Stejně jako amazonští indiáni s deštným pralesem.
Nyní si představte, že takového indiána postavíte doprostřed pulsujícího velkoměsta. Bude k smrti vyděšen. Jeho reakce a chování nám bude k smíchu. Budeme se podivovat, jak je rozhozen, pro nás, z běžných věcí.
Už tomu rozumíte?
Kdysi jsme to uměli všichni. A je to doposud někde hluboko v nás. Jen to chtít probudit. Uměli jsme žít v přírodě, naslouchat jí, splynout s ní v jeden celek. To už je bohužel dávno.
Už neumíme rozdělat oheň bez sirek a zapalovače. Štítíme se pít vodu z řek a potoků. Máme hrůzu z nočního lesa. Místo toho se honíme za jakýmsi štěstím a pohodou. Mnohdy si paradoxně ani vlastně neumíme představit co se pod tím skutečně skrývá. S optimismem hledíme kupředu a přitom bychom se výjimečně měli v tomto případě také ohlédnout.
Již dávno jsme to měli a ztratili to. Bláhově jsme si totiž mysleli, že štěstí a pohoda musí být něco neobyčejného, blyštivého či třpytivého. A přitom vše vychází již od pradávna z přírody. Čistý vzduch. Průzračná voda. Teplo rodinného kruhu. A něco málo k nasycení svého žaludku. To vše lze nalézt uprostřed zelené džungle. Kdo to pochopí, nalezne to co hledá…….vyrovnanost, klid a pohodu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Albert Albert Albert Albert | 4. ledna 2007 v 7:46 | Reagovat

ano, souhlasím, naprosto bez připomínek. jen by mě zajímala ta pasáž z hadem obtočeným kolem genitálií, to máš z vlastní zkušenosti?

2 Mart Eslem Mart Eslem | 4. ledna 2007 v 8:40 | Reagovat

Úplně díky bohu ne, ale je tam teplo a hadi se stahují ke zdrojům tepla. Ovšem rád si to nechám ujít, stejně jako ty :-)

3 gata gata | 4. ledna 2007 v 19:37 | Reagovat

Tak koukám, že Alberta zaujala tatáž pasáž jako mě. Snažím se představit toho hada, jak se obtáčí okolo genitálií - předpokládám, že mužských a lámu si hlavu, zdali je ten had tak malý nebo ty genitálie tak velké. To je asi takový skautský havolam, že? :oD

Ale jinak musím souhlasit, že civilizace nás skutečně téměř dokonale odřízla od přírody, takže si mnozí neuvědomují, že jsou její součástí.

4 Mart Eslem Mart Eslem | 5. ledna 2007 v 11:01 | Reagovat

Abych vám to trochu usnadnil. Ten had se smotá do klubíčka v klíně. Neomotává se kolem zduřelého pohlaví....takový úchyl by snad nebyl :-D

5 gata gata | 5. ledna 2007 v 21:34 | Reagovat

no to já nevim, jestli zrovna úchyl. ale třeba mu to přijde jako dobrá schovka. a pak si tam visí a říká "hádej kde jsem" :o))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama