.............."Až se jednou, na úplném konci života, bude promítat film, nechť je na co se dívat!"

Sun City

2. prosince 2006 v 23:40 | Mart Eslem |  Toulky světem
Zábavní centrum Sun City založil muž jménem Sol Kerzner a v době přísných omezení v celé Jihoafrické republice sloužil místním lidem k odreagování. Dnes se jedná o veliké turistické lákadlo. Lákadlo s možností zahrát si golf, zalyžovat na vodách umělého jezera nebo navštívit safari, ve kterém lze zvěř pozorovat lépe než v Krugerově parku. Samozřejmě u Sun City nežije více zvěře než v Krugeru, ale díky jejímu soustředění na podstatně menším prostoru je jednodušší ji sledovat. A koho nic z uvedeného nezaujme, ten má možnost zkusit štěstí u hracích automatů nebo si zahrát ruletu či blackjack v kasinu.
Cesta do Sun City, jakéhosi jihoafrického Las Vegas, slunečního města zábavy a hazardu, však překvapivě vůbec není značená. Alespoň ne z Pretorie. Vydali jsme se proto směrem na Rustenburg. V Rustenburgu doufáme bude Sun City již značeno, jestli ne, dle mapy bychom měli pokračovat na Boshoek a potom dále do křovinaté stepy. V prašné pustině by se před námi zábavní město mělo z ničeho nic vynořit jako fata morgana.
Nemuseli jsme dojet ani do Rustenburgu, ještě před tímto městem značení na Sun City začalo a signalizovalo vzdálenost sedmdesát čtyři kilometry. Pokračovali jsme ve směru na Národní park Pilanesberg.
Bez problémů jsme dojeli až ke vstupní bráně velikého sběrného parkoviště. Tam jsme museli zaplatit poplatek 25 randů na osobu. Může to být považováno za vstupné, za parkovací poplatek či poplatek za vláček odvážející návštěvníky do Sun City. Parkoviště je totiž vzdálené do vlastního města několik kilometrů. Vypadá to, že jsme dorazili celkem brzy, obrovské parkoviště je totiž téměř prázdné a na přepravu čeká tak málo lidí, že vláček nebude ještě ani vypraven a přepravu zatím zastanou autobusy.
Zůstali jsme těsně před branami prvního autobusu, ovšem nic se neděje, za chvíli jistě dorazí další. Jak jsem předpokládal, během dvou minut dorazil další autobus s nápisem Sun International a podél trati nadzemního vláčku nás dopravil až ke vchodu do Entertainment Centre, jež se před námi náhle vynořilo skutečně jako palác z pohádky.
Ihned po vstupu do zábavního centra na každého zaútočí směsice obchůdků se suvenýry, ale i s velice drahými a luxusními dary. Mimo to zde návštěvníky pokouší stovky, možná i tisíce výherních automatů. Přirozeně jsme dárkům a suvenýrům neodolali ani my, pouze automaty si necháme až na pozdější dobu. Ani jednou si nevhodit minci do hracího automatu a poškádlit tak štěstí, by byl na tomto místě asi hřích.
Pomalou chůzí jsme postupovali dál do útrob komplexu. Míjeli jsme restaurace, kinosály či kouty s dětskými automaty, houfně využívané převážně dospělými. Spletí uliček v několika poschodích zábavního centra, jsme došli až do tzv. Valley of Waves, vodního světa s mnoha skluzavkami a bazénem s umělými vlnami. Jednoduše takové veliké kýčovité koupaliště s honosným názvem Údolí vln.
Velice brzy se návštěvník přesvědčí, jak vlastně celé Sun City je jeden velký kýč. Lehké zklamání panuje i při zjištění, že komplex je mnohem menší než původní představy nově příchozích návštěvníků.
Na chvíli jsme se uvelebili do Vista baru, dopřáli si lahodný ovocný džus a při tom se kochali pohledem na umělý vodopád u bazénu pro hosty hotelu Cascades. Obsluhoval nás číšník jménem Donald. Byl velice přátelský a obsluhoval nás s velikou chutí. Z každého jeho slova i pohybu čišelo, jak si práci nádherně užívá. Aby ne, v takovém rajském prostředí, třebaže uměle vytvořeném. Jakmile spatřil v mých rukou tužku s poznámkovým blokem, požádal mne, abych si poznamenal, jak báječně se o nás stará. Přiznám se, jeho přístup k práci mne zaujal natolik, že bych se o něm zmínil i bez jeho výslovného požádání. Až budete v Sun City, určitě se zastavte v baru hotelu Cascades a ptejte se na Donalda, udělá vám úžasný ovocný koktejl!
Z baru jsme se přesunuli do kasina. Samozřejmě jsme nebyli rozhodnuti strávit náš zbývající pobyt u rulety, ovšem kasino je jediným místem v Sun City, kde se dají směnit dolary za randy. Pokladna kasina funguje totiž také jako směnárna.
Jakmile jsme si vyměnili peníze, zašli jsme si domluvit prohlídku hotelu The Palace, který leží uprostřed pohádkového komplexu Lost City, kam patří i již zmiňovaný vodní svět. Na placené prohlídky tohoto luxusního hotelu, z kterého byla před několika lety přenášena do celého světa, v přímém televizním přenosu, soutěž krásy Miss World, se dá přihlásit každou půlhodinu. Zbývá nám dvacet minut do odjezdu dalšího mikrobusu pro zvědavce, jakými jsme i my.
Času využijeme k zaskočení ke hracím automatům. Rozměnili jsme si s kamarádem Honzou každý po padesáti randech a šli poškádlit štěstěnu. Samozřejmě nic, a ani to nebyl žádný prožitek. Házel jsem drobné mince do nesmyslných strojů jako do nějaké spořící kasičky. Obrovská nuda, hrát automaty, nechápu jak se někdo může stát na této činnosti závislý. Já jsem byl spíš naštvaný. Udělali bychom lépe, kdybychom peníze raději na ulici někomu darovali.
V jednu hodinu odpoledne nastala prohlídka hotelu The Palace. Kromě nás dvou s námi jel ještě mladý pár a elegantně oblečený černý průvodce. Hotel a vlastně i celý komplex zvaný Lost City, má vyvolávat dojem starověkého města ztraceného kdesi uprostřed džungle. Jedná se opravdu jen o snahu, vytvořit tuto iluzi. Sice kýčovité, na druhou stranu však nádherné místo.
Zcela živě si zde umím představit několik příjemně strávených odpočinkových dní. Chodníčky uprostřed tropické vegetace a různé bazénky či zákoutí s umělými vodopády působí pohádkově. Člověk však i při vynaložení svého největšího úsilí nemůže soupeřit s přírodou, která podobná místa vždy bude umět vytvořit mnohem kouzelněji než ten nejlepší architekt. Tím spíš, když jsem podobná zákoutí již na vlastní oči viděl řešené i s mnohem větším vkusem.
Co se interiéru hotelu The Palace týče, zde již je nutno bezpodmínečně složit architektům poklonu. Jedná se o přepych nad přepych, v podobném hotelu jsem ještě nikdy v životě nebyl. Do luxusního ubytovacího areálu, na kterém se při stavbě rozhodně nešetřilo, se mohou dostat buď osoby, hodlající se zde ubytovat a nebo ti, kteří zaplatí 30 randů za jeho organizovanou prohlídku. Rozhodně stojí za to, hotelový interiér vidět na vlastní oči, je to opravdový zážitek.
Získat nocleh v tomto paláci, jehož stavba přišla na více jak čtyři sta milionů randů, není až tak finančně nedostupné. Nejlevnější pokoje pořídíte od dvou do tří tisíc randů. Tolik se bez problémů dá zaplatit za mnoho hotelů i u nás v Praze. Ovšem ani ten nejdražší hotel v Čechách nemůže nabídnout takový luxus a komfort jakým se chlubí areál The Palace Hotel.
Po návratu z prohlídky hotelu nastal čas oběda a po jídle přesun do druhého hotelu v Sun City, The Cascades. Dle plánku areálu zde měla být jakási botanická zahrada. Jednalo se o uměle vytvořený tropický parčík v těsné blízkosti hotelového bazénu. Opět místo vhodné k příjemnému posezení, ale jinak nic úchvatného.
Jelikož nás již nic nelákalo k návštěvě nějaké další atrakce, ve tři hodiny odpoledne jsme nasedli na vláček a následně opustili zábavní komplex Sun City nadobro. A co říci závěrem? Jistě stojí za to Sun City navštívit, ovšem doporučoval bych vzít si s sebou plavky, jedině v kombinaci s vodními atrakcemi se dá v zábavním centru prožít plnohodnotný den bez jediného okamžiku nudy. My jsme plavky bohužel s sebou neměli, a proto nás již po pár hodinách přepadla nuda. Škoda, smočit se v bazénech zdejšího vodního světa by určitě stálo za hřích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama