.............."Až se jednou, na úplném konci života, bude promítat film, nechť je na co se dívat!"

Buenos Aires

21. prosince 2006 v 11:13 | Mart Eslem |  Toulky světem
Od okamžiku, kdy jsem poprvé četl o Argentině, jsem se po celý život nemohl zbavit dojmu, jakoby mne k této zemi cosi přitahovalo, cosi silného a tajemného. Snad jsem zde prožil některý ze svých předešlých životů. Docela věřím v převtělování duší, které jsou nesmrtelné a po smrti jedné tělesné schránky si rychle najdou obydlí nové, kdekoli jinde na světě.
Mrzí mě proto, jak nás (společnost mi dělá můj bratr Michal) Buenos Aires, tzv. Paříž jižní polokoule, vítá. Hustý déšť zřejmě udělá silnou čáru přes rozpočet, respektive plánovanou prohlídku města.
První naše kroky po opuštění hotelového pokoje, vedly na Avenida 9 de Julio. Tato údajně nejširší ulice světa, musí přivádět zejména chodce bezmála k šílenství. Místy až dvacet jízdních pruhů a více než stometrové přechody pro chodce, vyžadují od pěších účastníků neumdlévajícího dopravního mumraje velikou ostražitost a mnohdy i běžeckou zdatnost.
Ovšem i pro zdatného běžce je téměř nemožné překonat ulici napříč na jeden jediný pokus. Dokonce ani nastavení semaforů s takovou možností nepočítá. Běžné překonání široké silnice z jedné strany na druhou vyžaduje vyčkávání u dvou až čtyř světelných signalizátorů.
Uprostřed Avenidy 9 de Julio, přesněji na dopravou nejvíce zavaleném Plaza de la República, se nachází velký bílý obelisk. Stojí od roku 1936 přesně na místě, kde byla poprvé vztyčena vlajka svobodné a nezávislé Argentiny. I název nejširší ulice světa je spojen s významnou událostí argentinských dějin.
9. července 1816 Argentina vyhlásila svou nezávislost na Španělském království. Obelisk byl zbudován na oslavu 400. výročí prvního založení Buenos Aires. V roce 1536 se zde přechodně usadila skupina Španělů. Vydrželi však pouze několik let, než je roku 1541 donutili k odchodu nepřátelští domorodí indiáni.
Obelisk se v průběhu let stal pro hlavní město Argentiny podobným symbolem, jako je třeba Eiffelova věž pro Paříž. K té také bývá Buenos Aires, díky širokým bulvárům, množství kaváren a restaurací či výborným divadlům a uměleckým galeriím mnohdy přirovnáváno.
Hned v bezprostřední blízkosti Plaza de la República se jedno divadlo nachází. A není to divadlo ledajaké. Teatro Colón bývalo považováno za jednu z nejkrásnějších budov na světě a je nejslavnějším operním stánkem v celé zemi.
Stavba budovy byla zahájena v roce 1890 a pojí v sobě různé evropské slohové prvky v nový jedinečný výsledek. Je nazývána dědictvím kulturního imperialismu, přeneseného z Evropského kontinentu do tzv. Nového světa.
Díky byrokratickým průtahům byla ovšem budova dokončena a otevřena až 25. května 1908, tedy plných 18 let od položení základního kamene. Slavnostní otevření ve velkém stylu podtrhlo uvedení Verdiho opery Aida.
Vnější fasáda budovy zřejmě od otevření jen málokdy pocítila zvelebující dotek zednických rukou a působí dnes, alespoň na mne ano, velice zašlým dojmem. Vnější dojem tedy vylepšuje až nádherný interiér plný klasických sloupů, mramorových schodišť, zlatých oblouků či sochařských děl. Omračujícím dojmem musí působit velkolepý Zlatý salón zářící zlatem a křišťálovými lustry.
Bohužel jsme vnitřek operní budovy měli možnost obdivovat pouze z fotografií zveřejněných v propagačním prospektu ležícím v recepci našeho hotelu. Osobně jsme si útroby budovy prohlédnout nešli, mezi horlivé fanoušky operních představení totiž, a možná i ke své vlastní škodě, v žádném případě nepatříme.
Jelikož jsme byli již docela ušlapaní, stopli jsme si taxíka a nechali se odvézt do části Buenos Aires, které se říká Palermo. Na Plaza Italia jsme vystoupili a vydali se na zhruba hodinovou prohlídku zoologické zahrady Jardín Zoológico de la Ciudad de Buenos Aires.
Prohlídka byla příjemným zpestřením dne a poskytla i trochu potřebného odpočinku. Hlavně bratr byl nadšený, když si mohl z blízka fotografovat lvy, tygry, medvědy či slony a nosorožce. Překvapilo mne, že je v zoo povoleno krmení vybraných druhů zvířat. K těmto účelům nabízí personál zahrady hned u vchodu, za pár argentinských pesos, kyblíček plný granulí, kterými zvěř krmí i její ošetřovatelé.
Po opuštění areálu zahrady jsme pěšky pokračovali po Avenida Sarmiento směrem k letišti Aeropuerto Jorge Newbery, odkud zítra odlétáme na jih do Ohňové země.
Brzy jsme však uhnuli na cestičky Parque 3 de Febrero, abychom se vyhnuli zatopeným úsekům silnice. Půl dne trvající déšť totiž postihl tuto oblast ze všeho nejvíce. Obzvláště v okolí Planetaria Galilea Galilei a přilehlého jezírka, jsme měli problémy překonat rozsáhlé mokřiny uprostřed parku, způsobené ucpanými kanály a rozlitím vody zmíněné vodní nádrže.
Naším cílem, jak by se mohlo zdát, nebylo studium cesty na letiště, nýbrž dosažení břehů Rio de La Plata, nálevkovitého ústí řek Paraná a Uruguay do Atlantického oceánu. Z okraje Parque 3 de Febrero, to bylo pěšky, okolo základny vojenské vzdušné obrany a dále podél plotu areálu letiště Jorge Newberyho, již jen pár minut.
Kolem čtvrté hodiny jsme konečně dorazili na Avenida Costanera R Obligado a spatřili světlé hnědé kalné vody tzv. stříbrné řeky Rio de La Plata. Hlavním přítokem, čtyřicet až dvě stě kilometrů širokého pobřežního systému La Platy, je řeka Paraná. Množstvím přepravovaných nákladů patří Paraná na svém dolním toku k nejvíce využívaným řekám světa.
V povodí řeky se nachází i veliké množství přehradních nádrží. Díky tomu se ještě podstatně zvýšila splavnost řeky a vytvořil se zde druhý největší vodní energetický komplex světa, hned po ruské řece Angaře.
Druhou řekou, vytvářející společným ústím mělkou nálevku Rio de La Plata, je řeka Uruguay. Více jak jeden tisíc a šest set kilometrů dlouhý tok, vznikající soutokem řek Canoas a Pelotas, tvoří jak část hranic mezi Brazílií a Argentinou, tak i mezi Uruguayí a Argentinou.
Vody širokého estuária La Platy jsou velice zkaleny jistě i díky umělému prohlubování plavebních drah k přístavům, jak zde v Buenos Aires, tak i v Uruguayském hlavním městě Montevideu a v přístavním městě La Plata. Tyto úpravy koryta umožňují námořním lodím s ponorem okolo sedmi metrů, doplout hluboko do vnitrozemí.
Před vchodem do letištní budovy, nalézající se taktéž na břehu Rio de La Platy, jsme si vzali taxíka na zpáteční cestu do hotelu Cambremon. Pohodlnou drožku značky Peugeot jsme ocenili jednak díky nohám, unavených po několikahodinovém pochodování a také kvůli počínajícímu dešti.
Téměř jako bychom zabouchnutím dveří automobilu dali příkaz k opětovnému spuštění stavidel dopoledního lijáku, proměňujícího široké ulice Buenos Aires na mnoha místech v mělké řečiště.
Jsem naprosto přesvědčen vrátit se do Argentiny i do Buenos Aires v budoucnu aspoň ještě jednou. A to navzdory mému pravidlu nevstoupit dvakrát do téže řeky a nenavštěvovat vícekrát jednu zemi. Podobné porušení nebude myslím ani trochu zbytečné, Buenos Aires za to rozhodně stojí.
Různé komentáře, vychvalující krásu města až do nebes samozřejmě trochu přehánějí, ale i navzdory tomu jsem si během pár hodin dokázal argentinskou metropoli oblíbit a stačil jsem si navíc uvědomit, jak nedostatečný je k její prohlídce pouhý jednodenní pobyt.
Trochu odvážně si i dovolím prohlásit, že jestliže bych dokázal žít na světě někde jinde než v rodných Čechách, bylo by to v Buenos Aires.
Pro Evropany hovoří v Buenos Aires zejména příhodné mírné klimatické podmínky. Mezi imigranty konce 19. století z toho důvodu převládali Italové a Španělé, následováni Poláky, Němci, Židy, ale i Čechy a Slováky z tehdejší Rakousko-Uherské monarchie.
Město si od založení zachovalo svůj šachovnicový půdorys a dále se rozrůstalo z jednotlivých městských jader. Díky této více méně pravidelné čtvercové skladbě ulic mi Buenos Aires lehce připomínalo New York a mé šestidenní putování Manhattanem.
Podobným uspořádáním usnadňuje svým obyvatelům, ale hlavně návštěvníkům či turistům, orientaci spletí širokých i užších ulic. Jen pro zajímavost, čtvercový blok budov ohraničený čtyřmi ulicemi, se nazývá "mela". Strana takto vytvořeného čtverce se pro změnu jmenuje "quadra" a většinou měří sto metrů.
Díky tomuto pravidlu se s pomocí mapy dají celkem přesně odhadnout jednotlivé vzdálenosti a rozhodnout se mezi procházkou a jízdou taxíkem. Veliké výškové budovy však stěžují orientaci. Zabraňují pořádnému rozhlédnutí, a proto jsem kolikrát sice přesně věděl, jak daleko je dle mapy cíl našeho pochodu, nicméně vydali jsme se opačným směrem.
Nebudeme se pouštět do hodnocení, jestli jsme již navštívili hezčí či ošklivější města než je Buenos Aires a pouze prohlásíme, že na nás oba udělalo výborný dojem.
Toto politické, duchovní, dopravní, hospodářské a kdoví jaké ještě další centrum Argentiny, je i jedním z nejdůležitějších průmyslových měst na celé jižní polokouli.
Pokud budeme hovořit o městě jako o aglomeraci Velké Buenos Aires, dojdeme při zjišťování počtu obyvatel k číslu přesahujícímu dvanáct milionů. V přilehlé oblasti kolem města totiž žije zhruba čtyřicet procent obyvatelstva celé Argentiny.
Po Brazilském Sao Paulu je Buenos Aires druhé největší město celé Jižní Ameriky a jeho název ve španělštině znamená dobrý vzduch. A já se pro úterní podvečer odmlčím a ve španělštině všem popřeji dobrou noc : "Buenas noches!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Albert Albert Albert Albert | 21. prosince 2006 v 14:24 | Reagovat

hezky napsaný, zvláště ta poslední věta evokuje ve čtenáři myšlenku, že jsi jako zpravodaj, který nás informuje o aktuálním dění..

2 Mart Eslem Mart Eslem | 21. prosince 2006 v 14:40 | Reagovat

Úryvek z mého deníku.... Ale dobrý, ne? Takové oživení :-)

A hlavně já opravdu miluju Argentinu už od dětství. Zřejmě souvislost z minulými životy, jestli na něco takového věříš...

3 gata gata | 25. prosince 2006 v 15:25 | Reagovat

Muchas gracias, pero ya estamos en pleno día. Muy bonito artículo. Jeden den na prohlídku takového města je opravdu málo. Škoda. Ale už se těším na reportáž z Tierra del Fuego

4 Mart Eslem Mart Eslem | 28. prosince 2006 v 11:16 | Reagovat

Ty ses nám dala na španělštinu? Na té bych také potřebobal zapracovat, v Jižní Americe se docela hodí...

A Ohňová země? Tam jsme pouze přespali před naloděním na ledoborec a pak hurá na jih! Zkusím pro tebe něco vyšťourat...

5 gata gata | 28. prosince 2006 v 16:43 | Reagovat

No tak šťourej, šťourej, už  jsem celá nedočkavá... :o)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama