.............."Až se jednou, na úplném konci života, bude promítat film, nechť je na co se dívat!"

Pravdivé lži

21. listopadu 2006 v 21:46 | Mart Eslem |  Ze života
Náš dům hlídá tříčlenná ochranka. Její šéf Cairo je správný hromotluk. Špinavý bloňďák pocházející odkudsi z Pyrenejí. Dobře se doplňuje se zrzavým Alexem, intelektuálem ze Skotska. Střední postava, vychytralý až vypočítavý pohled. Díky značně vyšší inteligenci je takovým zpravodajem jednotky, který ví o všem mnohem dříve než na to přijde šéf.
Teprve nedávno, bude to sotva týden, jsme na zkoušku přijali Josefa. Českého Pepíka malé až zakrslé postavy. Je to takový obtloustlý lovec, rád zabíjí a miluje krev. Původně měl pracovat spíše jako deratizér naší rozlehlé zahrady zamořené různými hraboši a hlodavci. Čím dál více jsme však pozorovali, jak se skvěle doplňuje s ostatními dvěma. Bude nám tedy asi scházet, jeho pracovní smlouva je totiž na dobu určitou, a proto nás nejpozději na konci léta opět opustí.
Snad se i za těch několik málo měsíců naši dva stálý hoši něco přiučí. Cairo není žádný hrdlořez, avšak konflikty rád řeší z pozice síle za přispění hlubokého hlasu. Když na někoho vyběhne a trochu na něj vybafne, každý většinou raději vezme nohy na ramena. To bych také každému radil, protože dostat se mu do obrovitých pracek není žádný med. Vždyť asi před rokem, jeden jeho příbuzný jen tak z dlouhé chvíle zabil holýma rukama divočáka. Rodina, které sloužil se tak vyděsila až přišel o angažmá.
To Cairo sice není takový netvor, ale je ho také dost. Navíc je dvakrát tak mohutný jako jeho zmiňovaný příbuzný. Ve dnech volna se s ním i já občas poměřím a jsem opravdu rád, že se jen tak kočkujeme. Samozřejmě, jako jeho chlebodárce, na něj občas i křičím. Díky bohu to většinou přejde beze slova, ale když cítí z mé strany křivdu, dokáže na mě tak vyjet, že raději zmlknu a ustoupím. Vím, že příští slovo nebo ostřejší gesto, by se mi nemuselo vyplatit…
Velice proto obdivuji jeho kolegu Alexe, který s ním trénuje denně na dvoře. Dokáže si to s Cairem rozdat i na nože a přestože mnohdy dojde až na krvácející poranění, nikdy jeho výzvu neodmítne. Ba co víc, většinou jej i sám provokuje, aby ho rozčílil a bitka měla patřičné grády. Jsou to ti Skotští horalé, ale ostří chlapíci!
Párkrát jejich bitku sledovala i naše návštěva a ihned si poopravila svůj názor. Většina lidí je oba má za líně neschopné darmožrouty, kteří by uhlídali pěkné kulové. Teprve když je viděli v akci, začali z nich mít oprávněný strach.
To Josef s nimi nikdy netrénuje. Je mu jasné, že by neměl v boji pražádnou šanci. Překvapivě si však dokáže u obou zjednat respekt aniž by muselo k souboji dojít. Je to takový malý štírek, který všude vleze, všechno prošmejdí a má na svém kontě již spoustu krvavých zločinů. To bude zřejmě základ respektu, který budí. Nevím, kolik obětí zlikvidoval v sebeobraně nebo při výkonu svého povolání, ale ze všeho se dokázal vylízat a byl nám doporučen jako oddaný a spolehlivý služebník.
Kolují o něm i legendy, jak vydloubal oči jedné starší paní a znetvořil její genitálie nebo jak zakroutil krkem hlučným dětem v sousedství. Tyto zprávy se samozřejmě donesli i k nám. Spoléháme tak trochu na naše dva prověřené hochy, že nic podobného nedopustí. Na druhou stranu však i trochu doufáme v okoukání jeho drsnějších metod, což by mělo vést po jeho odchodu z našeho domu k ještě lepšímu výkonu povinností ze strany Caira a Alexe. S takovouto sestavou na dvoře můžeme i u nás na samotě u lesa v klidu dřímat…
Nevíte, co si máte myslet? Jste tak trochu na rozpacích? Můžete být zcela v klidu, předešlé řádky se sice zakládají na pravdě, ovšem pravda leží v lehce jiné rovině. V rovině ovlivněné mou fantazií.
Rád experimentuji se slovy i s životními situacemi, a proto mě napadlo napsat prostý příběh o našich psech v trochu jiné rovině vnímání. Napsal jsem to také trochu jako důkaz toho, že nikdy nemůžeme věřit tomu, co vidíme či slyšíme. Pravda může být zkreslena mnoha směry a často lze udělat z naprosto nudné a nevinné skutečnosti záležitost pro palcové titulky. Chci tím říct, že člověk by se měl vždy snažit číst mezi řádky a slepě všemu nevěřit, dokud se o skutečnosti nepřesvědčí na vlastní kůži. Myslím, že se pro shrnutí problému hodí následný citát: "Pozoruj, poslouchej, ale vždy měj na paměti, pravdu všech pravd, a sice, že všechno je jinak!"
Já jsem použil příběh našich psů, hlídajících naší zahradu.
Cairo je opravdu mohutný vůdce smečky. Je to Pyrenejský horský pes, který je celý bílý jako lední medvěd a svou váhou i velikostí se vyrovná dospělému muži.
Zlato bílá kolie Alex pro změnu nezapře proklamovanou inteligenci tohoto středně velkého plemena.
A Josef?
U něj jsem si pohrál s fantazií nejvíce. Z obyčejného jezevčíka jsem udělal Josefa. Legendy o něm nekolují, nýbrž jsem byl osobně svědkem zadávení králičí samice a zardoušení několika brabčáků.
Takže jak vidíte ani v jednom bodě jsem nelhal a přesto výsledkem byla snůška blábolů a lží. Jeden z důvodů proč tak miluju tužku a papír. Psané či tištěné slovo mne nikdy nepřestává fascinovat a překvapovat…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Albert Albert Albert Albert | 22. listopadu 2006 v 7:46 | Reagovat

Naše jozefčice Rita, Bůh jí dopřej klidného spánku, byla nátury prudké. Nebudu vyprávět o tom, jak jsme ji museli před každou návštěvou odstraňovat do jiných pater domu rozličnými ne zrovna košer metodami, jako například hození deky přes její tělíčko nebo nasazení hokejistických rukavic, které prostě nemohla prokousnout, nebudu vyprávět o řadě nucených návštěv veterinářů, pro potvrzení o očkování proti vzteklině a nebudu vyprávět o počtu kalhot, trik a bund, které rozkousala, prokousala a jinak zničila našim známým, či jen náhodným chodcům... Ona byla legenda, dodnes si naši příbuzní a přátelé vykládají o jejích skutcích a uznale kývají hlavami... Vím, o čem je tedy řeč, jozefčíci jsou pány tvorstva a za to dám hlavu do pece

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama