.............."Až se jednou, na úplném konci života, bude promítat film, nechť je na co se dívat!"

Ples

21. listopadu 2006 v 22:15 | Mart Eslem |  Veselé příběhy
Skutečný příběh, který se stal mému kamarádovi a přestože papír a písmena nedokáží být tak barvité jako slova a gesta, pokusím se událost přetlumočit. Pavel je, doufám, šťastně ženatý muž a dnes již má téměř plnoletou dceru. Ještě v dobách, kdy dcera chodila na základní školu, vyrazili si rodiče na zábavu do kulturního domu.
Člověk tancuje, z parketu se, někdo častěji někdo méně častěji, odbíhá občerstvit, a večerní zábava plyne poklidným tempem. Ovšem nesmí se stát, aby po každém návratu ke stolu, byli plné talíře fuč a nedopité sklenice prázdné. A když se to stane za jeden večer vícekrát, je ihned oheň na střeše.
Saze nad ránem bouchly i Pavlovi a mladíka, který se již potřetí zhostil vybílení cizí tabule, chytil pod krkem. Pavel je kus chlapa, měří přes metr devadesát. Sotva padesátikilogramového a snad o půl metru nižšího mladíka, tedy pouze vyprovodil slovy, která by si nikdo za rámeček nedal. Jako malou třešničku na dortu své vyčinění završil lehkým odstrčením.
Na drobného a již značně podnapilého mladíka však i lehké přistrčení bylo příliš a na kluzké podlaze upadl na zem. Pavel, maje záležitost za vyřízenou se pomalou chůzí vracel k manželce zanechané na tanečním parketu. Mladík však na podlaze dlouze neotálel, vyskočil zpět na nohy, přiběhl zepředu k překvapenému Pavlovi a pustil mu jednu přesně mířenou ránu na nos.
Umístěný úder přerazil Pavlovi nos a proud krve potřísnil jeho nový oblek i košili. Stále napůl překvapený, ale z větší poloviny již i zuřivý, začal mladíka honit okolo stolu, v touze po odvetě.
Jako tehdy ještě vrcholový sportovec neměl problém mladého rachitického hocha dohonit a oplatit mu stejnou mincí. Úder pomsty byl však veden tak nešťastně, že nejenom výrostka nezranil, ale způsobil Pavlovi další újmu v podobě přeraženého palce a ukazováčku. Další bolestivé zranění mělo sice za následek nárůst vzteku až do nepopsatelných výšin, ovšem od jisté smrti Pavlova soka zachránila pořádková služba plesu, která dva kohouty od sebe roztrhla.
Pavel, poraněn na těle, ale poraněn hlavně i na duši, opustil ples. Za vyčítavého doprovodu své manželky.
Hrdě odmítal jakékoli ošetření na ambulanci a snažil se doma v koupelně zastavit krev, řinoucí se z přeraženého nosu. Nenapadlo ho nic lepšího nežli použít manželčiny menstruační tampóny a jít si celý zbitý lehnout.
Ráno se probudil, nos i ruka stále boleli jako čert. Opět došel do koupelny a před zrcadlem nevěděl, zda se má smát či brečet. Obličej hrál všemi barvami a uprostřed trčela jedna nateklá okurka, díky přeražení ke všemu ještě ohnutá doleva. To by ještě nebylo v dané situaci tak hrozné. Šok způsobovaly nosní dírky, ze kterým viseli dvě šňůrky.
Dilema, zda se smát nebo ronit slzy, bylo vyřešeno ihned po zatahání za šňůrky. Tampony se přes noc nacucaly krví a nabily na objemu. Jejich vytažení tak působilo snad ještě větší bolest nežli samotné přeražení nosu.
A aby toho nebylo málo, do třetice si Pavel vytrpěl své po dvou dnech u lékaře. Znetvořený nos se totiž musel narovnat. Železnou vidlicí zasunutou hluboko do nosních dírek škubl doktor tak mocně, až si ubohý Pavel dle svých vlastních slov ustříkl do trenek.
Toho chlapa z plesu v té době ještě někdy potkat, tak ho snad opravdu zabil!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 janička půlenčička95 janička půlenčička95 | 18. června 2008 v 15:04 | Reagovat

chudáák

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama