.............."Až se jednou, na úplném konci života, bude promítat film, nechť je na co se dívat!"

Berle

21. listopadu 2006 v 22:14 | Mart Eslem |  K zamyšlení
Dlouhodobý úraz. Tragédie, řeknete si. Ne vždy tomu tak musí být. Právě naopak. Úraz nás přibrzdí, zpomalí. A jakmile zabrzdíme, uvidíme věci, které z okénka jedoucího rychlíku jen ztěží zaznamenáváme. Je to vlastně životní výhra, je to štěstí, přivodit si úraz, který nás spoutá do nuceného klidu.
Ten klid, i když vynucený, pomůže změnit náš pohled na život a na svět jako takový. Paradoxně nikdy v mém životě jsem se nedostal tak hluboko do svého vlastního nitra, jako nyní. Na berlích.
Dva hliníkové klacky mi otevřeli obzory. Tedy naprostý opak, nežli bych od zpomalení životního tempa očekával. Asi měl ten zpropadený Jára da Cimrman pravdu, když hlásal: "Budoucnost patří aluminiu!"
Mě vlastně aluminium udalo směr. Oznámilo mi, že nic se nemá uspěchat. Není potřeba se vztekat, když se něco vleče. Vztek nad zpomalováním procesů je vlastně zbytečný. Ba co víc, je směšný. Když stojíme v dopravní zácpě, žádné nadávky a rozčilování nám čekání nezkrátí. Spíše zbytečně vyčerpá energii a náš ochablý mozek za pomocí klaksonu vytrubuje do okolního světa : " Jsem to ale ubožák nevyrovnanej! Slyšíte to všichni jak jsem nevyzrálá přecitlivělá osobnost?"
Proto ty aluminiové tyče každému na nějaký čas vřele doporučuji. Je potřeba připoutat se na lůžko či na židli, jinak čas k hloubání ve své duši nikdy nenajdete. A nikdy k hloubání není vhodnější doba a více času nežli při nucené přestávce. Je to dar osudu, abychom se ještě jednou pořádně a hlavně v klidu rozhodli kudy se budou ubírat naše kroky….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama